Jdi na obsah Jdi na menu
 


Leden 2022

 

Někdy je dobré se na malou chvíli zastavit, v tichosti se posadit a popřemýšlet, co všechno má člověk za sebou, co se změnilo a jak moc. Leden a potažmo i prosinec pro mě byly docela náročné měsíce a když jsem o Silvestru sedla k počítači s úmyslem shrnout rok 2021, připadalo mi, že to byl dost slabý rok. Přece jen: Arizonu jsem dokončila v roce 2020, bonusová povídka přišla tentýž rok, Californication a 10 000 hodin už nějaký ten pátek taky pamatují. Tak co zásadního se vlastně stalo? 
Raději jsem draft tohoto článku zavřela a šla pracovat na November Juliet, abych měla o čem psát alespoň příští rok.

Ale nyní, když se mi při chvíli klidu mohly myšlenky rozběhnout do všech stran, zjistila jsem, že se toho koneckonců stalo docela dost. Trochu mě děsí, jak málo stačí k tomu, abychom si v nekonečném shonu tu spoustu práce, kterou máme za sebou, ani neuvědomili a trápili se představou, že toho neděláme dost. 

Tenhle článek je pro vás... - abyste měli přehled, co přibylo, co se chystá a třeba se mohli i zapojit
...a taky pro mě - abych nezapomněla, že se posunuju dál - i když třeba jen po malých krůčcích

 

Arizona

Jak už jsem přednesla výš, u Arizony se z hlediska příběhu nic převratného nezměnilo a stále si stojím za názorem, že se ani tento rok nic příliš měnit nebude. Přesto, i když se to na první pohled nezdá, žije si tento příběh dál vlastním životem, jen trochu víc v pozadí.

Co se tedy dělo?

Playlist


Než začínám psát, vždycky si nejdříve pustím nějakou písničku. Ideálně tu, která mě naladí na atmosféru příběhu a toho, co se bude v dané kapitole dít. Příjemným zjištěním pro mě bylo, že v tom nejsem sama - že si i vy pouštíte k příběhům hudbu, když je píšete...a taky čtete. A že výjimkou není ani Arizona. A tak jsme to v březnu dali dohromady a vytvořili playlist na Spotify! 

https://open.spotify.com/playlist/0RALxjOQ5eZLY2jbDQtJUU

Jak to funguje?

  • Playlist si může přehrávat kdokoliv, kdo má účet na Spotify
  • Má status otevřeného playlistu, takže nové písničky může přidávat kdokoliv a podělit se o ně s ostatními
  • Existuje nepsané pravidlo, že byste neměli mazat písničky přidané někým jiným (i když se vám nelíbí). Poslední dobou nám tam ale začali řádit nějací Indové a přidávat skladby, kterými jen upoutávají na svou tvorbu, takže pokud někde zahlédnete podezřelý účet a ještě podezřelejší písničku (třeba taková indická elektronka je vážně pěst na oko) - máte mé požehnání ji odstranit. Snažím se to pravidelně kontrolovat, ale někdy zkrátka něco proklouzne. To už je holt úděl otevřených playlistů.
  • K dnešnímu dni tam máme 97 skladeb, 3 tvůrce obsahu a 21 sledujících. Tak se zastavte! Budeme se těšit ♥

 

Seznam četby

Na konci Arizony se po krátkém poděkování nachází seznam knížek, které jsem četla, které mě ke psaní inspirovaly a daly příběhu pevný podklad. Každou jednu knihu ze seznamu jsem se v průběhu roku pokusila představit blíž právě na Instagramu. A některé jste si na ten popud dokonce přečetli a to mě moc těší! Za tu dobu jsem ještě pár dalších knih přelouskala, ale nemyslím si o nich, že by byly kdovíjak zajímavé - týká se to vesměs literatury faktu. S vojenskými knížkami to tedy prozatím nijak dobře nevypadá.

ALE!

Máme tady celou škálu filmů a seriálů, které opravdu stojí za to. Nechci si to dávat úplně za cíl, mám ale na paměti, že tu tato neprobádaná možnost je a dala by se využít pro další potenciální obsah :)

 

Psí známky

3D tiskárny jsou neskutečná věc a člověk si na nich může vyrobit cokoliv. Jednou jsem si takhle navrhovala známku pro našeho psa (která dopadla příšerně) a napadlo mě, proč si nezkusit vyrobit taky vlastní vojenskou známku - nebo rovnou vojenskou známku někoho, s kým jsem v hlavě strávila až nezdravě moc času. A taky to dopadlo příšerně, nebudu vám lhát. Nicméně to nevzdávám.
Pokud by se ale našel nějaký nadšenec, který má lepší programátorské a modelovací schopnosti než já, a měl by zájem pomoct, budu moc ráda. Pokud by se to přece jen podařilo, určitě bych o tom dala vědět i VÁM! Byla by to hezká cetka, nemyslíte? :)

***

Na to, že mě neustále dokážete něčím překvapit, jsem si ještě pořádně nezvykla. Upřímně se přiznám, že mám trochu krabicové myšlení a mnohdy vidím jen jeden jediný způsob, jak věcí dosáhnout. Naštěstí mám vás - vždycky mi dokážete rozšířit obzory.
A jedna taková situace se týká i známek. Začátkem ledna mi totiž ve schránce přistál dotaz - Jaké údaje má Ray na psí známce?
O pár zpráv a týden později z toho vzniklo tohle: 

271582598_487676669754700_7547853096428777030_n.jpg

 

 

 

 

 

 

Je to asi ta nejúžasnější věc, jakou jsem kdy viděla, a za její vyfocení děkuji Luci Strmiskové. Do té doby mě vůbec nenapadlo jednoduše zadat do Googlu „vojenské známky s potiskem" a prostě si takovou věcičku objednat. Protože je nádherná ♥

V porovnání se známkou z 3D tiskárny, která vyjde na 10 Kč, je tahle originální daleko nákladnější, proto stále zkouším modelovat, aby byla dostupná všem. Potom by vám stačilo jen stáhnout návrh a vytisknout ho na nejbližší tiskárně.
Tohle bych opravdu moc chtěla zvládnout ještě letos :)

 

November Juliet (obsahuje spoilery!)

 

První část

Nápad napsat tenhle příběh přišel zhruba někdy v létě 2020. Než jsem se do něj odvážila pustit, končil podzim a poprvé ke čtení byla ukázka až 24. prosince na tomto webu. Teď máme únor 2022 a já neustále nestačím žasnout, že některá vaše jména vídám v komentářích a hlasování na Wattpadu už takovou dobu. Za to vám patří mé obrovské díky a samozřejmě obdiv za tu neskutečnou trpělivost. 

Nevěřili byste, kolik měla November Juliet potenciálních verzí. V té úplně původní měl mít Sanemin děd mnohem větší roli než nyní má. Pamatuju si, že měl ve svém domě ubytovávat nepřátele, kteří přišli do hor útočit na tábor, který neustále rozšiřoval hlídané území. Živil je z peněz, které Sanem posílala domů ze svého platu tlumočnice. To zní jako něco, co by mohlo pěkně domíchnout Ryana, že? :)  A pak by si uvědomil, že to samé dělá jeho matka...haha! Škoda, mohlo se to taky zajímavě vyvinout.

Celý tento scénář padl v momentě, kdy jsem si vymyslela Tarika. Je přece jen mladý, flexibilní, mluví anglicky a může víc komunikovat s postavami. Volba byla jasná. :)

 

A z letadla vystoupil Ray...

Přiznám se, že někdy u první kapitoly s Tarikem, kdy už šlo vážně do tuhého, jsem jako autor příběhu totálně vyhořela. Nic, co jsem napsala, se nedalo použít. Byla to všechno jen slova, která popisovala, co postavy dělají. Strohé, chladné a totálně odbyté. Tuším, že taky někdy v té době začaly kapitoly vycházet pomaleji. 
Není to pro mě nic nového. Mívám to tak skoro u každého příběhu. Příběh je za polovinou a já se prostě vypnu. Pořád se snažím přijít na to, co s tím dělat, ale ještě jsem odpověď nenašla.
Myslela jsem, že to vyléčím Rayem. Že vnese na situaci nový pohled a navíc ho pořád děsně zbožňuju. Psát bonusovou povídku k Arizoně z jeho pohledu mě moc bavilo a on by mě tak třeba mohl motivovat ke psaní. Zabralo to asi tak z padesáti procent. 
V jedné z dalších verzí mělo být přesně popsáno, co se u chaty s Ryanem dělo. Jenže napsat to tak hrozně a trápit se nad tím jako to bylo doposud prostě nepřicházelo v úvahu. Vy jste si toho všeho začínali všímat taky, což byl už konečný impuls k tomu, aby některé věci zkrátka nebyly řečeny. Nakonec si stojím za tím, že to bylo dobré řešení, protože: 1. bych to napsala fakt hrozně 2. je to trochu víc napínavější a za 3. to posílí i Nateovu linku v druhé části, když to bude pomalu odhalovat. Tak uvidíme. 

Myslím, že jedním z hlavních problému je ten, že jsem nedodržela svůj žánr. Píšu přece romanci. A zatímco v Arizoně už to mezi Sophií a Rayem začalo jiskřit někdy v sedmé kapitole, Ryan a Sanem se po třiceti kapitolách teprve začínají oťukávat. Řeší se všemožné jiné věci, prostor dostává až příliš mnoho postav, děj to zpomaluje a výchozí pozice byla taková, že se mezi sebou všichni nenávidí. Nechtěla jsem psát prvoplánovou romanci, kdy se do sebe dva lidi zahledí na první pohled, ale...hhm...zase jsem naopak přišla o tu dynamiku. 

A to je moje předsevzetí do dalšího psaní! Víc se zaměřit na vztahy. :)

Objevují se také dotazy, jestli se v druhé části neobjeví třeba Sophie. Na to můžu odpovědět jen to, že sama nevím. Myslím na ni, ale záleží na tom, jestli vůbec bude potřeba. Jsme teprve na začátku a já sama (až na vyjímky) nevidím dál než pár kapitol dopředu. :)

Právě teď bych si ale chtěla dát od NJ krátkou pauzu. Nechat to všechno trochu uležet, přečíst si nějaké další knihy, zkouknout filmy...prostě chytit druhý dech.

A mezitím...

 

Californication

Syndrom vyhoření podruhé

Víte, jak jsem před malou chvíli psala o tom, jak zhruba v 3/4 příběhu vyhořím? Ha! Chudák tenhle příběh je vážně modelovým příkladem. Jsme skoro u konce a na mě to zase přišlo. Oproti November Juliet má ještě tu nevýhodu, že ho nečte tolik lidí, takže na žebříčku priorit k dokončení bohužel klesá. A co z toho tedy vyplývá? Čím víc dáte vědět o tom, že čtete, tím větší budou mít příběhy šanci na dokončení. ;)

U Californication trochu spoléhám na to, že mi jen nevyšla sezóna. Jde o letní příběh a já tuhle krizi dostala v prosinci. Začala jsem psát, protože jsem moc chtěla na dovolenou k moři, běhat po pláži a užívat si atmosféru velkoměsta. Kdo příběh četl tak ví, že to nakonec není úplně o tomhle, ale mně se to vždycky nějak zvrtne...
Pevně doufám, že se k němu v létě zase vrátím.

 

Trailer

V čem se ale příběh posunul, je trailer. Má úplně první samovýroba! A i když má spoustu nekvalitních a mnohdy špatně načasovaných záběrů, je to pořád moje zlatíčko. 

Ale proč zrovna trailer k tomuto příběhu? Proč ne třeba k Arizoně, která je populárnější?
Californication je z nějakého mě nejasného důvodu jediným příběhem, kdy k postavám dokážu přiřadit reálné tváře. Proto jsem si také mohla dovolit udělat takovou vizuální ukázku. 

U Arizony by mi to moc nešlo. 

(Koho by to zajímalo, tak mrkněte na můj instagramový profil do videí.)

 

Playlist 2

Našlo se už mnoho čtenářů, kteří si všimli jedné takové podivnosti. Jde o názvy kapitol - mnohdy nevšední, dlouhé a někdy praštěné. Taky ale něčím povědomé! 

Kdo to uhodl, získává zlatého bludišťáka - názvy kapitol jsou úryvky z písniček. Pokud na ně přijdete, budete si moct poskládat další playlist.

To je docela kruté, že? Nebojte, udělám to za vás, až ty poslední tři kapitoly dopíšu! A to je závazné předsevzetí.

 

10 000 hodin

A nyní je čas trochu přiblížit můj malý experiment! Už víte, že bojuju (mám k tomu nový termín) s koncovým vyhořením. Proto, když jsem dostala nový nápad na příběh, rozhodla jsem se ho rozvrhnout do několika mála kapitol. Myslím, že se mi to povedlo splnit, jen si nejsem jistá, jestli se dá mluvit i o větší kvalitě příběhu. 

Nicméně jako vždy jsem se neubránila, nechala ten příběh trochu žít podle svého a začala vymýšlet další postavy. V podstatě jsem ho dokončila, ale neodpověděla na několik zásadních věcí. Pokračování se tedy znovu nabízí.

 

Kapacita je přeplněná

Doteď jsem jen slibovala, co všechno letos udělám. Je ale čas taky přiznat i to, co neudělám.

Nebyla ještě řeč o Americkém snu a Moreně. 

Po dlouhém zvažování jsem si nakonec řekla, že oba příběhy z Wattpadu smažu. Morena se mi nějak rozsypala už v základech a někdy v budoucnu bych z ní radši měla povídku nebo ji případně zrecyklovala do nějaké soutěže. Pokud by si ji přesto někdo oblíbil, zůstane dostupná tady na webu. 

Co se Amerického snu týče, ten nechci úplně zahodit, ale je potřeba ho ještě promyslet. Uvažuju, že by mohl mít podobně krátký formát jako 10 000 hodin. Zkrátka méně kapitol a rychlejší děj. Všechno se ale bude odvíjet od toho, jak se to osvědčí u 10 000 hodin. Podle komentářů jsem zatím zaznamenala dost rozporuplné reakce.

 

Sportovní romance

Nabízí se nám tady teď další možnost, co psát. Kdybych se přesunula do ideální budoucnosti, kde udělám všechno, co tady zmíním a vidím Americký sen (jezdectví) a 10 000 hodin (MMA) vedle sebe ve stejném formátu, mozek už mi generuje další možné sporty, kde by mohly vznikat zajímavé vztahy. 
Když se začátkem sezóny otevřely zimní stadiony k veřejnému bruslení, nemůžu jen tak nezištně nazout brusle a nepomyslet přitom na to, že hokej je další skvělé téma. Naše město hokejem žije, takže mám poslední dobou pocit, že na mě všechny ty propagační cedule s hráči rozmístěné různě po městě dost významně pohlížejí. Taky jsem si nikdy nevšimla, že jich je tolik. První, co člověk při příjezdu vidí, není cedule s názvem města, ale cedule s názvem hokejového klubu. Nemává na vás fotka starosty, ale fotka kapitána týmu. Nechceme, abyste se tu cítili dobře, chceme, abyste si koupili permanentku a přišli na hokej. A když opravdu přijdete a řeknete, že máme hezký stadion, odpovíme: „Děkujeme, stavíme další." Místní pobočka policie má dokonce speciální oddělení pro usměrňovaní davů a na stadionu už leccos pamatují.
Je to zvláštní, ale líbí se mi to. A když se mi něco líbí, většinou cítím potřebu o tom napsat. A tady je ta potřeba celkem silná.

 

Můj první polibek

Pokud budete chtít z dlouhých prodlev mezi kapitolami chtít někoho přímo obvinit, tak na prvním místě budu já a za mnou bude následovat výše zmíněná „krize v 3/4". Tím třetím hlavním viníkem jsou pak literární soutěže - ty mají přesně dané termíny, kapitoly na Wattpadu tak úplně ne. Priority jsou potom jasné.

Můj problém je, že mi psaní povídek moc nejde. A když už je napíšu, většinou se pak chytám za hlavu, co jsem to zase provedla. Jenže tou dobou už může taková povídka viset na webu Dobrovského nebo se prodávat ve sborníku. Moje jméno se objeví na Databázi knih s takovou povídkou v popisku a pak nevím, jestli na to být pyšná nebo naopak. 

Nakonec stejně nezbývá nic jiného, než se s tím smířit a říct si, že příště budu opatrnější.

Většinou tohle své nové pravidlo dodržuju. Jenže pak stačí málo - dobrá písnička, skvělá myšlenka, nová výzva - a než se moje zdrženlivost naděje, pustím do éteru další tři povídky. A pak...no...nakonec stejně nezbývá nic jiného, než se s tím smířit a říct si, že příště budu opatrnější.

Ono to pak totiž mívá své následky. 

Minulý rok jsem se zúčastnila soutěže s Dobrovským a napsala povídku na téma Můj první polibek. Povídka se dostala do tištěného sborníku. To mě neskutečně potěšilo a jak jsem se poučila z minula, raději jsem si svoji povídku už nečetla, abych zase nedostala ten záchvat studu a paniky. Vítejte v životě introverta, který má čas od času divoké záchvaty extraverze - s pozdějšími destruktivními následky.

Zkrátka jsem se těšila z toho, že jsem vyhrála. Povídkové sbírky jsem dostala v deseti kopiích, jednu si dala do poličky a zbytek ještě nevybalila. A bylo mi dobře. Dokud jeden výtisk nezakoupila do fondu také naše knihovna, ve které pracuji. 

Když knihovna koupí knihu, musí ji nejprve zkatalogizovat. To znamená vytáhnout z ní veškeré informace od názvu po ISBN a vytvořit záznam do svého katalogu. Všichni autoři musí být zmíněni a všem musí být vytvořena jmenná autorita. Takže si to dokážete představit, provalilo se to docela rychle a všichni si to chtěli přečíst. Z oddělení katalogizace se kniha dostala na oddělení akvizice, z akvizice do kanceláří půjčoven a to je jen to, co vím. Dlouhý měsíc jsem pak knihu sledovala ve vytvořeném záznamu a zatímco všechny další knihy, které byly objednány současně, už čekaly na čtenáře na poličkách, tato měla stále status nedostupného exempláře a já neměla nejmenší ponětí, kde a u koho se nachází. Myslím, že tu povídku četli nakonec všichni, jen se mi k tomu nepřiznali. 

Bylo to něco jako coming out. A dost nepříjemný. 

Zveřejňovat příběhy na internetu mi nikdy nedělalo problém. Ale když si vaši povídku přečte někdo, kdo vás zná - fůůůha, lidi, to je hrozný pocit. Začnou se totiž moc ptát: A tady tohle, to je narážka na mě? Ne. Proč se hlavní postava jmenuje takhle? Takhle se přece jmenuje tamten, co ho známe...on se ti líbí? NE!! A tuhle scénu jsi napsala, protože se ti to stalo v dětství? Trápí tě to? NEEEE!! 

Na dlouhou dobu jsem se zařekla, že už se žádné soutěže nezúčastním. Ale jak jsem zmínila, stačí málo a pak už je pozdě si to rozmyslet. Pokud se tedy jedna z těch letošních tří povídek ujme, poprosím pořadatele o použití pseudonymu. Okruh známých, kteří tak budou o mém psaní vědět, si budu moct vybrat. Žádná nečekaná odhalení. Můj vnitřní introvert nadšeně přikyvuje.

Každopádně! Abych to zase nějak uzavřela. Doma mi leží krabice kopií té povídkové sbírky. Co s devíti stejnými knihami? 
Možná jste zaznamenali, že jsem to postovala na instagramu spolu s výzvou, jestli neudělat nějakou soutěž. Pár kladných odpovědí jsem dostala a myslím, že by to mohlo být super zpestření. Takže to máme další předsevzetí na rok 22.

Uvidím, jak to dopadne se známkami a mohlo by se třeba soutěžit i o ně. 


 

Abych to ještě jednou shrnula:

Předsevzetí 2022

  • víc romance v November Juliet
  • dál pracovat na Californication a 10 000 hodin
  • navrhnout 3D modely vojenských známek
  • playlist ke Californication
  • soutěž

 

Nakonec bych vás ráda přesměrovala zde: https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSdCTk8rDj1gvc7othrb3Q_c15F_iKDl8i3qkLQRsV-ip8QcpQ/viewform

Jde o krátký dotazník (ano, už zase, kde mi můžete nechat rychlou zpětnou vazbu. Chápu, že ne každému se chce patlat s komentářem a tohle mi přijde jako jednodušší alternativa, jak dát najevo svůj názor. Dotazník je samozřejmě anonymní.

 

A ještě na úplný úplný konec

Děkuji vám za úžasný rok 2021 a doufám, že se i v tom letošním budeme dál potkávat mezi řádky příběhů, v komentářích, na instagramu a prostě všude :)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Asi nezaspím

evka00751, 8. 2. 2022 16:14

Musím priznať, že na spotify chodím hlavne kvôli podcastom. Ale nachvíľu som si ho počas čítania Arizony pustila. Sú tam fakt pesničky, ktoré chytia za srdiečko a viaceré som si musela posťahovať.
Každý dokáže vyhorieť. Je to úplne normálne. Páči sa mi, že nevydávaš to, s čím nie si spokojná. Tvoje príbehy sú dostatočne silné na to, aby si udržali čitateľov aj s nepravidelným vydávaním. Vôbec sa kvôli tomu nestresuj a netráp. Veď pri vydávaní kníh musíme na pokračovanie čakať roky. Teraz sa nechcem nikoho dotknúť, ale príde mi, že na wattpade je strašne veľa spisovateľov, ktorí vydávajú kapitoly len preto, aby niečo vydávali. Trpia tým len príbehy. Stáva sa, že príbeh, ktorý ma na začiatku úplne chytil za srdiečko, mal skvelé nápady, stroskotal na tom, že autor nevedel kam s ním a prestal ma baviť. Pri tvojich príbehoch sa to nestáva.
V tomto ti asi budem trošku oponovať. Aj keď je to romance, mne sa páči kam to smeruje. Možno to bude tým, že som sa rozhodla pracovať na svojej angličtine. Začala som čítať také odpadové romány, pretože tam je najľahšia (teraz som začala fantasy a fúú… každú kapitolu mám 30 nových screenshotov slovíčok, ktoré som v živote nepočula). Takže som romatickej literatúry trošku prejedená. Ale tiež to, že príbehy sú najlepšie len do momentu, kedy sa intenzívne začnú spolu riešiť. Potom ide dej do úzadia, ide hlavne o sex. Všetky možné scénare, záporák, možné plot twisty idú do riťoviec a ja som sklamaná. Z Arizony viem, že to v tvojich príbehoch nehrozí. Ale je osviežujúce vidieť postavy dlhšiu dobu existovať vedľa seba bez všetkých romantických príkras.
Hanba mi, že som ešte toľko tvojich príbehov nečítala. Musím to napraviť.
Behanie po pláži som chcela zažiť aj ja. Hovorila som si, že aj keď behanie veľmi nemusím, more by ma motivovalo. Bullshit. Skúsila som to raz a išla som vypľuť dušu. Nulová kondička + piesok, do ktorého som sa zabárala, nebola práve ideálna kobinácia. Takže si aj ja dávam záväzok. Keď príde leto, prečítam Californication. Presne ako si písala, musí prísť tá správna sezóna.
Well… pesničky by som skúšala hádať sama… ale to by som musela vedieť texty :DD takže google mi bude musieť pomáhať.
Som rada, že príbehy nechávaš na stránke. Lebo ako som spomínala, hanba mi, že som ich ešte nečítala.
Kaaamooo!!! Tak teraz si ma nahajpila!!! <3 <3 <3. Vo všeobecnosti rada pozerám šport. Ale HOKEJ?!?!?! OD TEBA?! Fúha! tak toto by bol splnený sen. Hokej žeriem. Je mi jedno, či to je NHL, KHL, extraliga, 2. liga, univerzitná liga, prípravné zápasy… Keď idem na zápas, som tam hneď od začiatku rozkorčuľovania, aby som si našla svoje lásky, vedela kto chytí moje srdiečko. Mám úchylku na prihrávky. Často píštím viac pri peknej prihrávke ako pri góle. Nič nevie vo mne vyvolať také tlaky ako hokej. Ak sa niekedy v budúcnosti pustíš do hokejového príbehu asi puknem od radosti. Na svete je extrémne málo čítateľnej hokejovej romancie. Bolo by od teba šľachetné keby si zachránila ľudstvo a napravila to :D
(Ako toto píšem jedným očkom pozerám záznam zápasu Češky vs Japonky. Doteraz som fandila Češkám… ale Japonky idú bomby a chytili moje srdiečko. Sorry. Zmenila som stranu :D)
To, že tvoji kolegovia objavili, že píšeš ma mrzí. Viem si predstaviť ako ti asi je. Vydávať niečo na internet je ľahšie. Nepoznáš ľudí, nemusíš odpovedať na nepríjemné otázky, necítiš že ťa niekto hodnotí.
Máš toho teda veľa, tak ti držím palce, aby si splnila všetko, čo si si predsavzala. <3